Čichám, čichám… Cukr!!!

„Prosím tě pojď si dát to kafe jinam, tady strašně smrdí cukr…“

Tak touto prosbou jsem asi zazdila jednu z posledních nadějí mého známého, že jsem ještě trochu normální.

„Vždyť jsme sem dřív chodívali na snídani…“.

Ale já za to nemůžu. Ano, opravdu jsme tam rádi chodili. A mně to tam vonělo čerstvou kávou a rozpečenými croissanty.

Jenže něco se změnilo. Už to mám tak, že místo rozpékajících se croissantů mě pálí v nose akorát rozpékající se cukr. Fuj, vůbec to teda nevoní. A cítím to poslední dobou často. Nejspíš na to začínám být alergická. 🤔

Už spoustu let žiju v Miláně a uznávám, že průměrní Italové (odchovaní na denním přísunu croissantů s náplní z Nutelly) to se mnou asi nemají moc lehké.

Prvních pár let jsem ty croissanty milovala a dopřávala si je denně.

Ale to už je pěkně dlouho. A je to také pěkně dlouho, co mám asi o 10 kg méně (a to jsem mezitím měla 2 děti).

Ale také je pravda, že jsem v té době ještě moc nevařila. Vlastně skoro vůbec. 🙂

No jo, kdybychom uměli vidět do budoucnosti… I tak bych ale asi nikdy nevěřila tomu, že během několika let propadnu zdravé stravě, budu jíst úplně jinak, výhýbat se lepku, mléku i cukru a vydám vlastní kuchařku plnou zdravých receptů.

Já jsem cukr jen radikálně omezila. Ale od té doby celkově vnímám mnohem lépe chuť jakéhokoliv jídla.

1. Najednou mi připadá příjemně sladké i jídlo, které bych dřív považovala sotva za lehce nasládlé.
2. Nepotřebuji sladit kávu, a už vůbec ne čaj.
3. Nepotřebuji k té kávě něco šíleně přeslazeného.

Je to, jakoby se za posledních několik let upravila moje cukrová potřeba (nebo snášenlivost). Už ho nesnesu tolik jako dřív.

Dává to smysl. Cukr je normální droga, a čím víc si na něj zvykneme, tím víc ho potřebujeme. A tím méně si to bohužel uvědomujeme.

Je pravda, že to není jednoduché, protože pokud chcete opravdu cukr omezit, tak vás příprava domácích svačinek, nebo různých zdravých koláčů nemine. Ale stojí to za to!

Jestli chcete inspiraci, jak na na zdravé sladkosti, podívejte se na mojí kuchařku. Je plná jednoduchých a zdravých receptů a všechny jsou bez lepku, mléka a cukru🙂

Nevím, jestli s omezením cukru má něco společného i tohle, ale nedávno jsem si uvědomila, že nepotřebuji víc než dvě kávy denně (vím, že pro někoho je to dost, ale já jsem byla kávový maniak)

Zjistila jsem totiž, že po druhém šálku už mi ta káva spíš voní, než doopravdy chutná.

Vlastně mi často stačí jen chodit kolem kaváren, kde mají čerstvě mletou kávu, párkrát se zhluboka nadechnout té vůně a brzy zjistím, že už žádnou další pít nepotřebuji.

Takže krom toho, že jsem zjistila, jak mi nevoní cukr, se ještě chodím regulérně nadýchat kávy. Doufám, že to má někdo podobně a nejsem tedy jediný blázen:-).

Jsem zvědavá, jestli se to bude ještě vyvíjet dál. Jestli někdy moje chuťové pohárky zaregistrují sladkou chuť… třeba ředkviček. Údajně je to možné.

Ale i kdyby ne, tak je to skvělé tak, jak to je a přála bych to každému.

Máte také podobnou zkušenost? Napište mi o tom. 🙂

Maria Jurková