Tanzánie – s dětmi na Zanzibar a pár dní v Safari

Naše cesta s dštmi do Tanzánie - Zanzibar a pár dní v Safari

Cestujeme často a většinou s dětmi. Tanzánie jsem se trošku bála, hlavně několika naplánovaných dnů v Safari. Ale bála jsem se zbytečně (jako skoro vždycky). Čtyřletý syn to zvládl na jedničku, kolikrát lépe než my dospělí.

Plánujete cestu do Tanzánie? Možná se vám pár našich tipů bude hodit.

Když volba padla na Tanzánii, tedy Zanzibar a pár dní Safari na pevnině, děti měly velkou radost.

Jedno dítě nadšené, že uvidí naživo tygry, slony a gepardy.

Druhé dítě nadšené, protože kopíruje to první (a to je nadšené).

Po příletu jsem měla pocit, že zažívám deja vu a jsem někde v Asii.

Stejné domečky s plechovou střechou jako v Nepálu. Stejný bordel jako cestou z Bangkoku na Krabi. Stejný klid, který z toho všeho vyzařoval, a stejná neuvěřitelná schopnost místních lidí přijmout danou situaci takovou, jaká je, a vůbec to neřešit.

Myslela jsem si, že tohle umí hlavně (a možná jenom) v Asii, ale není to tak.

(Mám doma celkem temperamentního Itala, takže klid místních lidí oceňuji možná o něco víc než kdokoliv jiný. :-))

Kilimangiaro z letadla a první fotky cestou na Zanzibar

Neuvěřitelný výhled na Kilimangiaro a první dojmy z Tanzánie

Podobné jako v Ásii bylo i klima – teplo a vlhko.Už mi ten pocit, že jsme se na chvilku přestěhovali do skleníku, chyběl. 🙂

Hned po příletu na Zanzibar mě překvapilo velké množství muslimů. Vlastně téměř 99 procent populace. Nějak mě vůbec do té doby nenapadlo, že je tam tolik zastoupené.

Nic proti nim nemám, ale moc mi to nejde k černochům, tak mě trochu překvapilo tak velké množství černošek zahalených v burce. I dětské školní uniformy jsou muslimského typu. Z vyprávění místních může mít jeden muž i tři nebo čtyři manželky.

Hakuna Matata forever

Hakuna matata – tohle je skvělá fráze. Znamená něco na způsob: vše je v pořádku nebo vše je tak, jak má být. Používá se prakticky pořád a zachráníte s ní jakoukoliv situaci.

S místními je sranda. I když jsou na můj vkus trošku agresivní, co se týče peněz. Nestačí jim říct, že něco prostě nechcete (cokoliv). Smlouvají, tahají vás do dalších obchůdků na pláži a tvrdí, že oni mají to nejlepší zboží a ceny z celé vesnice (všichni samozřejmě tvrdí a prodávají to samé).

Sice tohle nemám moc ráda, ale zlobit se na ně? To taky nejde.

Místní na Zanzibaru jsou třošku agresivní

Zanzibar – v těchto obchodech prodávají téměř všichni to samé. 🙂

Hlavně proto, že jinak jsou zlatí – úsměv od ucha k uchu a nic není problém. Hakuna matata.

Připravte si dostatek jednodolarových bankovek. Nikdy nemají dost peněz nazpátek (ani když platíte desetidolarovou bankovkou – proto je lepší mít co nejvíce drobných).

Když nemají jak vám vrátit (a opravdu už nechcete kupovat další klíčenky, náramky ani mušle), tak odběhnou rozměnit – udělají klidně kolečko po celé vesnici a vrátí se k vám na pláž. Může to trvat i 20 minut. Hakuna matata.

Někdy, když čekáte těch 20 min na pláži, tak vás může napadnout, jestli se ještě vrátí, nebo jestli jste o 10 dolarů lehčí. Nás ale nikdo nikdy neokradl.

Plážový bar na Kiwengwa beach na Zanzibaru.

Klid, žídný spěch a Hakuna matata. To je asi nejpoužívanější fráze na Zanzibaru.

Jídlo:

Jídlo bylo skvělé. Podle zkušeností z Thajska jsem se trochu bála, že budou mít děti 14 dní poskládaný jídelníček z rýže, ale vůbec to tak nebylo. Naopak – čekal nás opravdu velký výběr neskutečně dobrého jídla připraveného ze základních surovin.

Stravujeme se přirozeně bez lepku, mléka a cukru a snažím se to dodržovat co nejvíc i na dovolených (jestli vás tohle téma zajímá, mrkněte na blog).

Základ většiny afrických jídel je rýže, kuře, ovoce, zelenina.

To je perfektní, pro nás jak dělané. 🙂

Třeba kuřecí na kari… Tolik druhů, pokaždé jinak (mají úplně jiné kari než v Asii, tohle není pikantní, takže chutná i dětem). Velký výběr zeleninových, ovocných a kokosových salátů, zelenina a rýže 100x jinak a k tomu vždy krémové zeleninové polévky.

Jídlo přirozeně bez lepku i mléka? V tanzánii to vůbec není problém. Takhle jsme jedli 14 dní a pokaždé to bylo jiné.

Každý den kuře? Klidně, ale pokaždé jinak a vždy skvěle.

 

Snažím se stravovat přirozeně bez lepku a mléka i na dovolené. Na Zanzibaru to vůbec nebyl problém.

Pokud chcete stravu, která je přirozeně bez lepku i mléka, tak v Tanzánii (na Zanzibaru) nebudete mít problém.

Většina lokálních sladkostí je připravena z datlí, arašídů, kokosu a ořechů, takže i tady jsem byla spokojená. O luxusním ovoci asi ani nemusím psát.

Moje já posedlé zdravou stravou přirozeně bez lepku, mléka a cukru bylo nadšené.

Měla jsem tam jen jeden malý problém – na dovolených většinou snídám vajíčka.

Zabiju tím totiž dvě mouchy jednou ranou:

  1. Kvalitní jídlo, které mě zasytí na delší dobu než jakákoliv jiná hotelová snídaně.
  2. Je to snídaně, která je přirozeně bez lepku a mléka, (netrpíme celiakií ani žádnou závažnou alergií, ale je nám tak lépe – jestli vás to zajímá, mrkněte na blog).

Ale s takhle výborným kuřecím masem jsem tedy nepočítala… Takže vajíčka na snídani a kuřecí k obědu i večeři na mě bylo trochu moc. Ale nevadí, nebylo to napořád. A fakt to umí připravit výborně.  🙂

Azurové pláže, měnící se krajina a Beach Boys.

 Pláže na Zanzibaru (my jsme bydleli v oblasti Kiwengwa) jsou neuvěřitelné. Spíš než písek připomínají jemný pudr nebo hladkou mouku. Je tak jemný, že zůstává mezi prsty na nohou, ale necítíte to. Tenhle písek neškrábe, nedře a nevadí. Aspoň mě tedy ne. 🙂

neuvěřitelné přilivy a odlivy na Zanzibaru. Některé pláže během přílivu úplně zmizí

Odliv, takže existující pláž na Zanzibaru. Když je příliv, tak je polovina skály pod vodou.

Zajímavý je příliv a odliv. Když je odliv, tak můžete jít snad kilometr do moře. Domečky a restaurace, které jsou po vzoru Malediv ve vodě postavené na dřevěných kůlech, jsou najednou na pláži. Můžete k nim dojít suchou nohou (pokud se tedy nepořežete o ostré živé mušle, které nenápadně trčí z jemného písku).

Jen si dejte pozor, pokud půjdete po pláži na delší procházku. Někdy je odliv kolem oběda a příliv odpoledne. Tu samou pláž už totiž nemusíte cestou zpátky najít – bude celá pod vodou.

Velké rozdíly mezi přílivem a odlivem

Tohle neplatí jen o plážích na ostrově. Kolem Zanzibaru je spousta přechodných ostrovů. Jsou to takové bílé jazyky písku, které jsou krásně vidět už z letadla. Tedy pokud jsou zrovna nad vodou. Oni totiž někdy vidět jsou a jindy jsou úplně celé pod vodou.

Zanzibar a jeho ostrovy, které jsou často celé pod vodou. Když zrovna nejsou, tak jsou plné nádherných mušlí.

Na Zanzibaru jsou (dost velké) ostrovy, který někdy existují a jindy jsou celé pod vodou. Procházka na jednom z nich. 🙂

Když jsou zrovna ostrovy nad vodou, tak vás na ně místní vezmou na výlet lodí a připraví vám tam skvělý oběd z grilovaných ryb, rýže a tropického ovoce.

Na těchto ostrovech také najdete hromadu nádherných mušlí právě proto, že jsou často celé pod vodou.

Kolem Zanzibaru je spousta malách ostrůvků. Když je příliv, tak jsou celé pod vodou. Když je odliv, tak se . na ně dostanete typickou rybářskou lodí.

Výlet typickou rybářskou lodí na ostrovy kolem Zanzibaru

Nádherné pláže, jemný bílý písek a dokonalý oběd, který vám připraví místní. To je Zanzibar

Na někdy existujícím ostrově u Zanzibaru vám místní připraví skvělý oběd.

Pak jsou na Zanzibaru také krásné laguny, kam se dostanete lodí. Jsou to vlastně normální pláže schované mezi skalami. Na těch skalách rostou stromy (baobaby). Když je zrovna příliv, tak je tam tolik vody, že nestačíte ani na špičkách.

Beach Boys:

Tak tohle je kapitola sama pro sebe. Beach Boys stojí na pláži a čekají na klientky. Jsou milí, chtějí si povídat a evidentně se dost nudí, tak klidně prokecají 2–3 hodiny s dětmi a nic za to nechtějí.

Poznáte je už z dálky.

Vypadají jako takové ikony na pláži. Jsou vysocí a štíhlí, zahalení do tenkého parea, opírají se o dřevěnou hůl a jsou vyzdobení náramky a náhrdelníky. Často mají také dlouhé rasta copánky nebo vyholenou půlku hlavy.

Barvou kůže krásně kontrastují s bílým pískem a modrým mořem. Nějakým způsobem tam vysloveně patří.

Bližší zkušenost s nimi ale nemám. 🙂

Zanzibar a Beach boys.. nějakým způsobem tam patří.

Beach boys na pláži na Zanzibaru. Zajímalo by mě, co s naší upovídanou dcerou hodiny řešili… 🙂

V Tanzánii nepotřebují lednice

Tohle mě celkem překvapilo. Ne, že by je neznali. V hotelech a restauracích je asi mají. Ale naprostá většina obyvatel je vůbec nepoužívá. Jídlo vždy připravují čerstvé a kupují ho jen tolik, aby ho dokázali hned spotřebovat.

Nejdřív jsem si toho všimla na místním rybím trhu.

V hlavním městě Zanzibaru (Stone Town) jsou trhy. To by bylo celkem normální, ale na těchto smí nakupovat jen místní. Jsou tam totiž opravdu nízké ceny a chtějí si je zachovat pro sebe, takže turistům nic neprodají (nebo to aspoň tvrdí).

Rybí a jiné neuvěřitelné trhy ve Stone Town

Myslím, že žádný turista z Evropy by si tady stejně čerstvou rybu nekoupil. Nemají lednice ani nic, co by maso chladilo. A venku je opravdu teplo.

Ryby jsou ve stínu – položené na dřevěných policích, které jsou položené na kýblech. Hned vedle porcují další ryby přímo na kamenných stolech, kde je pak rovnou prodávají. O nějaké dezinfekci a čistotě nemůže být řeč. Na jedné straně stolu jsou ryby k prodeji, na druhé straně všechny vnitřnosti.

Rybí trhy na Zanzibaru (Stone Town).

Rybí trhy jsou ve Stone Town jen pro místní, turistům (údajně) nic neprodají.

Místní koupí ryby a rovnou je jdou domů připravit.

Žádné skladování – ani by to nešlo. Byli jsme tam v červenci – tedy v jejich zimním období. I tak je 30 stupňů ve stínu.

Na jednu stranu jsou tyto trhy mnohem opravdovější než bíle vykachličkovaný sterilní supermarket. Na druhou stranu nevím, jestli bych takhle dokázala vařit.

Vedle rybího trhu je pak trh s hovězím masem a pak vedle ještě s kuřecím (vepřové se zde nejí – téměř všichni jsou muslimové). Je to tam podobné jako na rybím trhu.

Pak je ještě trh s ovocem a zeleninou – ten je naopak úplně v pohodě na evropská měřítka.

Cestou zpátky mě zaujal hlouček Italů – nevěřícně zírali na pytle plné něčeho barevného

Myslela jsem si, že jsou to bonbóny. Ale byly to indické těstoviny (netušila jsem, že něco takového existuje).

Na Zanzibaru seženete i indické těstoviny. Místní je ale téměř nejí.

Na Zanzibaru jsem narazila na prodej indických těstovin. Nikdy jsem takové neviděla. 🙂

Italové na ně nevěřícně koukali a domlouvali se mezi sebou, jak místním vysvětlit, že tohle přece nejsou těstoviny. Afričané jim na to klidně odpovídali, že ano. A že oni to nejedí, protože těstoviny vůbec nejsou jejich národní jídlo.

Italové nechápali, jak někdo může celý život nejíst těstoviny. Celkem vtipné.

Miluji Italy, oni to myslí dobře. 🙂

 

Cestou za kořením

Protože miluji vaření a všechno kolem, tak jsem si po návratu na Zanzibar dopřála i jeden den ve svém živlu a šla objevovat všechna možná koření, která normálně používám, ale nikdy jsem neviděla, jak doopravdy rostou.

Asi nejvíc ze všeho mě překvapila skořice – takový nenápadný keřík.

Čerstvě uloupnutá kůra je tak silně aromatická, že když si ji přiložíte na jazyk, tak to pálí jak čert. Naopak kořeny stejného stromu (je to něco mezi stromem a keřem) silně voní po eukalyptu.

Skořice. uloupnutý kousek kůry je opravdu silné aromatický. Kořeny zas voní po eukalyptu

Skořice – takový nenápadný keřík. Využívá se kůra a kořeny.

Místní prý používají kořen skořice jako Vick* u nemocných dětí, když mají ucpaný nos. Věřím tomu, kousek kořenu, který jsem měla v kabelce, voněl i po třech dnech.

(*Vick je eukalyptová mastička, která se maže pod nos, když máte rýmu)

Moc zajímavý byl pepř i vanilka – obojí jsou paraziti, kteří žijí na jiných stromech. Dokonalý je i strom, který plodí muškátové ořechy (jsou to vlastně pecky ovoce – viz foto), palmy s papájou nebo ananas.

Pepř a muškátový ořech. Na zanzibaru pěstují obojí a je to zajímavé. :-)

Pepř a muškátový ořech (tedy pecka ovoce muškátovníku)

 

Anans, pepř, nebo hřebířek...Na Zanzibaru toho pšstují spoustu a rádi Vám to ukáží.

Ananas roste ze země, zato hřebíček je vysoký strom. Zajímavé 🙂

Klasika jako kurkuma, kakaové boby, ochutnávka durianu nebo hřebíček nesměla chybět.

Jasně, že by se mi nemohlo stát, že bych si tam nějaké koření nenakoupila. A moc se těším, až ho vyzkouším.

Durian - buď ho milujete, nebo naopak. Na Zanzibaru ho milují.

Durian – na Zanzibaru na něj nedají dopustit. Mě teda nechutná vůbec.

 

Na Zanzibaru si užijete spoustu srandy. Třeba tohle j ukázka líčení místních žen...

Místní nás pobavily ukázkou červeného ovoce, se kterým se dokonale nalíčily. Prý rtěnka místních žen. 🙂

 

Plavání s delfíny:

Na tohle se děti moc těšily. A my také, delfíni jsou super, a když jsou volní, tak ještě víc.

Budíček v 5 hodin ráno, 5.30 vyjíždíme z Kwengwa Beach na nejsevernější cíp ostrova do rybářské vesnice. Děti kňourají, jsou unavené a mají hlad. Slibujeme jim královskou snídaní hned, jak přijedeme. (Jsme naivní, ale bylo nám to slíbeno.)

Po příjezdu nacházíme zavřenou restauraci. Majitelka po 10 minutách přijde a zeptá se, co bychom chtěli snídat, až se vrátíme z těch delfínů (asi tak za dvě hodiny). Krom toastového chleba, másla, marmelády, ovoce a čtyř vajíček nic nemá.

 

Dobře, tak tedy budeme snídat tohle. Prosím paní aspoň o dva banány, když už jsme dětem slíbili tu královskou snídani. Dostaneme dva mini banány (dlouhé asi 7 cm) a jdeme na delfíny.

V malé dřevěné loďce se ptám, jestli mám obléct čtyřletému synovi vestu nebo aspoň rukávky, protože neumí plavat.

Velkoryse nad tím mávnou rukou. V Tanzánii tohle vůbec neřeší.

Po třicetiminutové plavbě v dost velkých vlnách, když už jsme úplně promočení, kašlu na to, že budu vypadat jako hysterická matka, nasazuji synovi rukávky a dělám, že nevidím nechápavé pohledy všech okolo. Ještě 10 minut a jsme u útesů, kde jsou delfíni.

A fakt jsou tam – několik skupinek 5–6 delfínů volně v moři a tak blízko u našich lodiček! Fotky bohužel nemám – buď skáčete, nebo fotíte. Obojí nejde…

 

Začíná hon na delfíny

To v praxi znamená, že si nasadíte ploutve a potápěčské brýle, a když plavou směrem k vám, tak průvodce zařve a vy mezi ně rychle skočíte. Získáte tak pár vteřin s nimi ve vodě. A takhle rychle skáčete do vody a zpátky na loď, dokud vás to baví.

Ve vodě je to s delfíny sice jen chvilka – plavou rychle, a když máte štěstí, tak se o vás otřou, ale vidíte je krásně a je to zážitek, který rozhodně stojí za to.

 

Plavání s obřími mořskými želvami (Nungwi Beach)

Další skvělý zážitek, který Zanzibar nabízí. Tenhle ještě k tomu doslova za pár korun.

Nungwi beach na Zanzibaru. Jestli chcete plavat s obřími mořskými želvami, tak tady se vám to povede.

Chcete plavat s obřími mořskými želvami? Na Zanzibaru můžete. 🙂

 

V celkem velkém přírodním bazénu jsou mořské želvy. Jsou dost velké a vůbec se nebojí.

Je skvělé s nimi plavat. Těch větších se můžete i chytit a kousek vás popotáhnou. Mají obrovskou sílu.

Jsou kouzelné.. i když trochu koušou.

Trošku nevýhoda je to, že se vůbec nebojí a jsou zvyklé na lidi, takže se na vás nalepí a pak nevíte, jestli pod vodou kopete do vlastního dítěte, nebo do želvy. Jsou všude kolem a můžete je krmit donekonečna, protože jsou bezedné.

Když už pro ně nemáte žádné další mořské řasy, tak trochu koušou.

Dceru (7 let) jedna pokousala.

Lekla se, ale… která sedmiletá holka může říct, že ji pokousala obří mořská želva? Já tedy žádnou jinou neznám. Takže to bereme sportovně. 🙂 (Sama jsem viděla moře poprvé ve 13 letech. A to bylo někde cestou do Chorvatska.)

 

Prison Island a obrovské suchozemské želvy

Prison Island na Zanzibaru je známý protoýe na něm žijí obrosvkské suchozemské želvy. Mázete je krmit i drbat pod krkem. :-)

Na Zanzibaru můžete i mezi obrovské suchozemské želvy. Některým je i 120 nebo více let.

Dalším krásným výletem je rozhodně Prison Island. I tam uvidíte neuvěřitelné rozdíly hladiny moře. Na jedné straně ostrova jsou několik metrů nad mořem vykousnuté skály, které jsou jindy celé pod vodou.

Ale hlavně tady najdete obrovské suchozemské želvy, původem ze Seychell. Jsou nádherné, obrovské a některým je víc než 140 let. Můžete je krmit (tím, co na místě prodávají) a můžete se s nimi vyfotit, hladit je nebo drbat na hlavě.

Samozřejmě na nich nemůžete stát nebo sedět (malému a lehkému dítěti na chviličku dovolí si na želvu sednout, ale dospělému určitě ne. Pevně věřím, že by to nikoho ani nenapadlo).

Obrovské želvy na Zanzibaru můžete krmit, hladit nebo drbat na hlavě. Jsou kouzelné

Želvy jsou obrovské a milé. Děti jsme odtud nemohli odthnout. (Zanzibar, Prison island)

Opice, které jsou jen na Zanzibaru

Existují dva druhy opic, které žijí jen na Zanzibaru. Gueréza Červená a Zanzibarská. Podle mě jsou opravdu vtipné. No schválně, podívejte se na fotku… Tohle přece není normální opice. :-))

Zanzibar - gueréza červená - vtipná opice, která žije jen na Zanzibaru

Gueréza červená – tyhle opice žijí jen na Zanzibaru

 

Nejsou tak drzé jako opice v některých asijských destinacích. Ale ani se přehnaně nebojí. Je jich plný les, můžete je krmit a fotit. Viděli jsme jich spousty, opravdu blízko, a měly i mláďata. Pro děti to byl super zážitek.

Safari

Máme rádi zvířata a tohle jsme si nemohli nechat ujít. Trošku jsem se bála toho, jak děti zvládnou tři dny v Jeepu na kostrbatých cestách, ale bála jsem se úplně zbytečně. Jako vždy. 🙂 Byl to zážitek.

Letěli jsme ze Zanzibaru malým místním letadlem do Arushy. (Letenky nebyly drahé – řádově v cenách low cost leteckých společností.) V Arushe jsme přespali a druhý den vyjeli terénním Jeepem vstříc novým zážitkům.

Národní Park Tarangire

Tanzánie. 1. den našeho safari v parku Tarangite. Obrovská stáda slonů.

Den 1. Národní park Tarangite. Viděli jsme mj obrovská stáda slonů.

Náš první den v Safari. Jako úplní nováčci jsme se rozplývali nad každou zebrou, která od nás byla blíž než 50 metrů. Během hodinky jsme se už rozplývali jen nad těmi, co byly 10 metru a blíž. Kolem oběda už jsme viděli jen ty, které šly kolem auta nebo přecházely přes cestu.

Potkali jsme žirafy, velká stáda slonů, stáda buvolů a hromadu pakoňů… Žirafy jsou nádherné, když běhají – tohle v žádné zoo neuvidíte.

Národní par Tarangite v Tanzánii je plný divokých zvířat. Potkali jsmestáda zeber, buvolů i žirafy.

Krom obrovských stád zeber jsme potkali také žirafy a buvoly

 

I oběd s sebou byl skvělý:

Africká klasika – rýže, kuře a zelenina, všechno skvěle dochucené. Jako kdybych si objednala krabičku s jídlem přirozeně bez lepku a mléka. Miluji jejich jídlo.  🙂

Krom zvířat je neskutečná i krajina, rozlehlé stepi plné obrovských termitišť a několik set let starých baobabů.

Myslela jsem si, že jsme první den měli štěstí a viděli jsme hodně zvířat, ale to jsme ještě nebyli v Ngorongoron.

 

Národní park a kráter Ngorongoron

Obrovský propadlý kráter ve výšce asi 2 200 m. n. m., který má v průměru 16 km. Uvnitř kráteru vzniklo mikroklima, a proto se tam drží většina zvířat. Tedy krom žiraf – pro ty je tam málo zelených stromů, které by mohly okousávat, takže ty jsou okolo kráteru, ale dovnitř nechodí.

V kráteru je úžasná koncentrace zvířat, na jedné louce jsou obrovská stáda zeber a pakoňů, v říčce a jezeře leží hromada hrochů, před nimi skupina pelikánů na lovu a za jezerem stojí stádo slonů.

Kousek popojedete a nemůžete dál. Dva lvi zablokovali cestu a chladí se ve stínu Jeepu.

Lvi v národním parku Ngorongoro (Tanzánie)

Lvi, kteří nám zablokovali cestu v kráteru Ngorongoro. V klidu odpočívali a nenechali se ničím rušit.

Po půlhodince na ně řidič musí vylít trochu vody, aby mohl autem popojet. Všichni jsme tam zablokovaní a lvi klidně spí. 🙂

Doufala jsem, že je uvidíme… ale že budou dva metry od nás? Tohle jsem tedy nečekala.

O kousek dál vidíme běhat pštrosy a spoustu termitišť (ta ale nejsou jen v parcích – obrovská termitiště jsou všude, i ve vesnicích).

Termitiště v Tanzánii nevidíte jen během prohlídky národnách parků. Jsou všude

Obrovská termitiště nejsou jen v národních parcích ale téměř všude.

Při odjezdu z parku se dělíme s hromadou místních dětí o všechno, co nám zbylo z oběda, dáváme jim i pár dolarů, lahev vody a jedeme dál. Čeká nás noc v divočině. Sice v bungalovech (žádné stanování), ale mezi volně žijícími zvířaty.

 

Noc v savaně

Další nezapomenutelný zážitek.

Přijedete po prašné cestě na recepci, která je malý domeček uprostřed ničeho, oči (a vlastně všechno) plné prachu. Zaregistrujete se, přijde mladá dívka, hodí si 15kg kufr na hlavu a dovede vás do vašeho bungalovu.

 

Noc v savaně u jezera Manyara - nezapomenutený zážitek v Tanzánii

Ubytujete se v savaně, přijde mladá dívka, hodí si kufr na hlavu a odvede vás do bungalowu.

Stěny jsou dřevěné, ale okna úplně chybí – je v nich jen síť proti komárům, a je děravá. Pavouky a podobná zvířata vůbec nemůžete řešit – vyhodíte to dveřmi ven, vrátí se to děravou sítí v okně. Každá postel má naštěstí baldachýn a to je důležité.

 

Máme úplně poslední bungalov s výhledem na savanu a jezero. Akorát zapadá slunce, tak se jdu pokochat. Západ slunce nad savanou je nádherný a chceme si dát na terase s tímto výhledem sklenku vína, a zakončit tak skvělý den.

Neuvěřitelný západ slunce v Tanzánii kousek od jezera Manyara.

Chceme si dát na terase s výhledem na savanu sklenku vína, a zakončit tak skvělý den.

 

Neuvěřitelný západ slunce na savanou v Tanzánii (oblast jezero Manyara)

Západ slunce nad savanou je… prostě Západ slunce nad savanou. Ale hned, jak zapadne tak přiletí všechno.

Slunce v Tanzánii zapadá brzy – už kolem 19. hodiny, ale to, co přijde potom, je tedy síla.

Jakmile zapadne slunce, tak přiletí všechno

Všechno, co umí létat a pít krev, tak je u vás na terase. Po setmění také nemůžete chodit od bungalovu na recepci ani nikam jinam sami, protože přesný počet lvů, gepardů nebo hyen kolem nikdo nezná.

Tak čekáme na ochranku s výzbrojí proti zvěři, aby nás doprovodil do hlavní budovy, která je postavená kolem obrovského baobabu (několik set let starého) na večeři.

Ta je zase dokonale poskládaná ze základních potravin jako vždy. Stejně jako snídaně pod stejným obrovským baobabem.

Noc v savaně už tak luxusní nebyla – celou noc nějaká zvířata (a vy si ani nechcete představovat, jaká škrábou na tenkou dřevěnou stěnu, za kterou spí děti).

 

Národní park jezera Manyara

Poslední den našeho Safari. Už jsem trochu vyklepaná z předchozích dvou dnů v Jeepu. Cesty jsou kostrbaté a já do toho držím menší dítě, které nechce sedět a potřebuje všechno vidět ze střechy.

Manyara lake park mě trošku zklamal, těšili jsme se na lvy, kteří tam údajně spí na stromech, ale neviděli jsme ani jednoho. Ale viděli jsme spoustu slonů a skupinku žiraf. U jezera Manyara také dva druhy plameňáků a stádo buvolů.

Ale děti chtěly lvy, tak nedokázaly nic moc jiného ocenit (už byly i unavené).

Trošku jsme litovali, že jsme se místo tohoto parku nejeli podívat do nejvyhlášenějšího parku Serengetti. Ale ten je asi pět hodin cesty od Arushy a zdálo se nám to na děti trošku moc. Tak to třeba vyjde příště. 🙂 I tak to bylo super.

 

Chystáte se do Tánzanie? Moje malá doporučení:

  1. Připravte si jednodolarové bankovky. A připravte si jich dost – budou se vám hodit.
  2. V červenci je na Zanzibaru podobná teplota přes den jako večer. Nepotřebovali jsme žádné mikiny, ani pro děti. To se ale nedá říct o pevnině – tam jsou teplotní rozdíly dost velké, a i když je to během dne na tričko, tak večer budete potřebovat dlouhé kalhoty, ponožky, mikinu a bundu. V hotelech se netopí – počítejte s tím, že možná budete spát oblečení.
  3. Vezměte si pořádný repelent. Na Zanzibaru ho potřebovat nebudete, ale na pevnině ano. Hlavně pokud spíte v divočině (nebo poblíž).
  4. Pokud budete v národních parcích (Safari), tak nepotřebujete lepší a dražší hotel s bazénem (v červenci). My jsme je měli kvůli dětem, ale teplotní rozdíly jsou tam opravdu velké a k večeru je zima, takže bazén po celém dni na Safari nevyužijete.
  5. Safari – vezměte s sebou do Jeepu tenké šátky. S větrem se často zvedne prach, stejně jako když jedete za jiným Jeepem v savaně.
  6. Oční kapky – pro vás i pro děti, cesty jsou prašné a Jeep má otevřenou střechu, občas je to nepříjemné.
  7. Vyměňte si dolary – většinou můžete platit i v eurech, ale počítají to stejným kurzem. Takže se spíš vyplatí ty dolary.
Západ slunce na Zanzibaru je nádherný a je jedno jestli jste v typické plachetnici nebo sedíte na pláži.

Z těchto typických plachetnic můžete pozorovat západ slunce na Zanzibaru

A jestli se tam podíváte, napište mi o tom. Moc ráda si na Tanzánii zavzpomínám.

 

Mějte se krásně 🙂

Maria

Maria Jurková
Zajímají mě souvislosti mezi jídlem a zdravím. Ráda se cítím dobře ve svém těle a chci abychom já i moje děti byli zdravé. Proto vařím bez lepku, mléka a cukru. Více o mě si přečtěte tady>> Maria je autorkou e-booku 7 dní bez lepku, mléka a cukru.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů