Jak zůstat zdraví i během zimy?

Zima, nachlazení, kašel a souvislosti. Možná se stravujete zdravě, sportujete a stejně se vám to nevyhne. Pozvala jsem Erika Palka, který se věnuje Tradiční Čínské medicíně a povídali jsme si přesně o tomto.

V rozhovoru najdete zajímavé souvislosti, ale také konktérní tipy a zkušenosti od Erika, jak těmto problémům v zimě předcházet.

Jmenuji se Maria Jurková a vařím přirozeně bez lepku, mléka a cukru. Nezajímám se jen o přípravu jídla jako takovou, ale také o to, aby jídlo bylo z velké části připravené ze sezonních potravin, a o to, jak s jeho pomocí zlepšit náš zdravotní stav.

A proto jsem pozvala Erika Palka. Erik se věnuje Tradiční čínské medicíně (dále TCM) a já si myslím, že má k tomuto tématu hodně co říct. Dnešní rozhovor bude o tom, jak upravit jídelníček během zimního období, čemu se vyhnout a proč, a také pro vás máme pár konkrétních tipů, které můžou zlepšit vaše zdraví nebo zdraví vašich dětí.

Erik Palko je terapeut Tradiční čínské medicíny a fyzioterapeut. Věnuje se něčemu takovému, co Číňané nazývají umění pěstování života. Dalo by se říct, že jde o zdravý životní styl – ne však o nějakou aktuální módní vlnu, ale o něco, co oni už mají vyzkoušené po tisíciletí.

Eriku, jak ses k Tradiční čínské medicíně dostal?

Erik: Dostal jsem se k tomu asi tak, jak se k tomu dostane většina lidí, kteří se zabývají svým zdravím. Nikdy jsem nebyl imunitní superman a měl jsem určité problémy. Musel jsem tedy své zdraví řešit. A vždy mě to přitahovalo právě k té čínské cestě. Ale nejen co se jídla týče, ale také přes bojové umění a bylinky, takže pak se to nějak poskládalo samo.

Asi jedna z nejzákladnějších otázek: Tradiční čínská medicína versus makrobiotika – pro spoustu lidí jedno a to samé, ale vím, že to tak není. Můžeš k tomu něco říct, vysvětlit čtenářům základní rozdíl?

Erik: Není to to samé. Oni totiž Japonci velmi často a rádi přebírají věci odjinud. Něco vyberou (často od Číňanů, k čemuž se neradi přiznávají) a pak z toho udělají něco svého – často ještě dokonalejšího, než to bylo původně.

A makrobiotika vznikla z čínské medicíny a z čínského stravování. Její zakladatel Mishio Kushi vypustil mnoho základních věcí – třeba elementy jako dřevo, kov, vodu, vlhkost, a nechal tam jen ten jin a jang. A aby to v této zjednodušené podobě dávalo smysl, tak vyhodil nebo překlopil spoustu věcí jinam. Takže makrobiotika má spoustu věcí opačně než TCM, ze které vychází. Třeba alkohol je v makrobiotice jinový, tedy chladivý. Ale to není pravda. Když si přece dám tvrdý alkohol, tak mě to naopak zahřeje. Indiáni tomu říkají ohnivá voda, takže nemůže být chladivý.

Tím nechci říct, že makrobiotika některým lidem nefunguje, naopak funguje mnoha lidem – a velmi dobře, protože on to zjednodušil. Ale není to TCM a některé věci jsou opačně. TCM je tedy přesnější než makrobiotika, ale je potřeba do toho vidět hlouběji.

Navíc makrobiotika vychází z obilovin, zatímco čínské stravování takové není absolutně. Tedy v některých směrech se vychází z obilovin jako základu jídelníčku, ale není to podmínkou – naopak, některé směry obiloviny úplně vynechávají.

Z pohledu TCM – je zima, máme období ledvin, močového měchýře, podchlazení, ale také rýmy a zahlenění. S tímto mám bohužel i vlastní zkušenosti, je to období, kdy sama bývám nejvíc nemocná – krom problémů s močovým měchýřem bývám někdy zahleněná, ačkoliv si myslím, že jím velmi zdravě. Jak se na tohle dívá TCM?

Erik: Problém je, že moderní člověk se odtrhl od přírody. Jsme její součástí – jsme živočichové, ačkoliv se tváříme, že ne. Zavřeli jsme se do betonových kostek, ve kterých si vytvoříme léto i v zimě. Uděláme si z noci den, pořádně rozsvítíme a přivezeme si čerstvá rajčata a okurky. Snažíme se žít v zimě jako v létě, a to tak úplně nejde. Tím jsme se od všeho odtrhli.

V zimě bychom například měli víc odpočívat. Celá příroda víc odpočívá. Stromy stáhnou výživu do kmenu a kořenů, nejsou žádné květy ani plody. Spousta zvířat v zimě spí… A člověk to měl stejně. Sklidil pole a pak dělal jen drobné věci po domě. Brzy byla tma, chodilo se tedy spát dřív, neměli televizi, počítač ani mobil, nic jim tedy nesvítilo do obličeje. Také později vstávali a víc odpočívali – stejně jako příroda.

A také jedli to, co bylo sezónní, to, co se dalo uschovat. Naložili si na zimu zelí. Vegetariáni moc nebyli, lidé měli nasušené nebo uzené uskladněné maso, luštěniny, brambory a kořenovou zeleninu. A na tomhle přes zimu žili. A my jsme tohle potlačili a jíme věci, které by tady teď neměly být.

Třeba právě ta syrová zelenina je studená svou povahou. My totiž, když něco sníme, tak si to vlastně potřebujeme uvařit v žaludku, resp. ohřát na zhruba 37 stupňů. A když tam dáme salát, který je studený (a nejen teplotou jako takovou, ale i povahou té teploty), tak je to pro tělo studené. A to neplatí jen pro rajčata nebo okurky, ale také např. pro jižní ovoce – to je něco, co tady vůbec neroste – obsahuje to spoustu vody, šťávy a je to pro organismus ochlazující.

Ano, je v pořádku, že si to člověk dá tam, kde je teplo a kde to vyrostlo – aby se ochladil, aby díky tomu vyrovnal svou tělesnou teplotu. Ale ne denně, tady u nás a v zimě.

U nás by zdrojem vitamínu C během zimy měla být právě ta kvašená zelenina nebo kysané zelí.

Není to složité, vlastně se stačí zamyslet – jak bychom žili, kdybychom neměli moderní technologie, a přiblížit se tomu. To by byl velký krok ke zdraví.

Eriku, ty jsi předtím mluvil o masu, že byl vlastně v minulosti jen velmi malý (nebo žádný) počet vegetariánů. Co si myslíš o konzumaci masa? Na toto téma se názory hodně rozcházejí.

Erik: Ať se rozchází, to je v pořádku. 🙂 Osobně si myslím, že jsou lidé, kterým konzumace masa nedělá dobře, a když ho vynechají, tak se cítí o hodně lépe…

Ale na druhou stranu – a vím, že tímto spoustu lidí nepotěším, si myslím, že veganství není přirozené. Existuje spoustu výzkumů, které dokládají, že vegani trpí některými nedostatky, třeba vitamínu B12, nebo jsou často anemičtí. Přicházejí mi do praxe ženy, které třeba nemohou otěhotnět, nemenstruují, nebo mají nedostatečnou menstruaci a je to často z toho důvodu, že když tělo nemá z čeho vytvořit krev, tak s ní šetří. A k tomu se třeba přidá nedostatek jangu nebo jiných věcí, a proto ta žena nemůže otěhotnět. 

Takže pokud je někdo na veganské stravě, má nedostatek masa, tak tělo nemá z čeho tvořit krev?

Erik: Ano, tělo nemá tak úplně z čeho tvořit krev. V přírodě vegany nenajdete. Najdete býložravce, ale to je něco úplně jiného. Býložravec má tři žaludky a tráví celulózu, tedy něco, co člověk strávit nemůže. Tohle bychom měli oddělit, ono totiž takové to přirovnávání, že je býk nejsilnější, protože jí trávu, a my bychom tedy měli také, to není pravda. Člověk není býložravec. Nemá skladbu, trávení a ani bakterie v trávicím traktu, které by to strávily. Kráva má určitý mikrobiom, který potřebuje, a musí ho předat teleti (např. tak, že mu olizuje hned po narození pysky). Pokud mu tento mikrobiom nepředá, tele bude trávit špatně. My lidé tohle nemáme.

Nebo třeba gorily. My nejsme gorily, ty jedí ovoce a rostlinnou stravu, ale také termity a drobné savce, takže to není čistě veganská strava. A šimpanz, který je nám ze všech lidoopů nejbližší, je ten, který ze všech lidoopů jí nejvíce živočišné stravy.

Člověk může být klidně vegetarián, ale měl by mít ve stravě aspoň zahrnutá vajíčka nebo sem-tam i mléčné výrobky. Já zrovna s mléčnými výrobky úplně nesouzním, ale i tak je to zdroj, kterým se dají některé živiny doplnit. Tak, aby tělo mohlo dobře fungovat.

A pak jsou lidé, kteří nemají metabolismus připravený na to, aby byli vegetariáni. To je třeba můj případ – nějakou dobu jsem byl na vegetariánské stravě, ale nedělalo mi to dobře, není to pro mě.

Co se týče minulosti, tak se u nás vegetariáni moc nevyskytovali. Samozřejmě někdo maso konzumoval méně a někdo více. Ale faktem zůstává, že u nás vegetariánství téměř nebylo.

Často se také uvádí, že se v minulosti jedlo maso velmi málo, ale to není úplně pravda. Mluvím spíš o dávné minulosti. Lidé měli víc dobytka, který se sám pásl – bylo to snazší, než se starat o nějaké větší zemědělství.

Ale abych to shrnul – v každém případě si myslím, že dnes toho masa jíme strašně moc. A bohužel ne v úplně vhodných úpravách a z vhodných zdrojů. Myslím si, že jíst maso je v pořádku, ale raději méně, zato z kvalitních zdrojů. A do těch bohužel velkochovy nepatří.

K souvislosti ke konzumaci masa bych rád dodal ještě toto. Osobně si myslím, že pokud 80 procent populace začne jíst méně masa, zato kvalitnějšího, tak to bude rozhodně větší krok jak pro ekologii, tak pro naše zdraví, než když budou dvě procenta populace vegani.

Co si myslíš o syrové stravě? To je vlastně také celkem novinka. Ale je fakt, že spousta lidí, kteří jsou na syrově stravě, tak si to nemůžou vynachválit – strava plná enzymů, vitamínů, jsou plní energie, nejsou unavení… Co si o tom myslíš?

Erik: Tahle otázka je asi na raw stravu. To je rozdíl. Kdysi byli vitariáni, kteří jedli jen syrovou stravu. Nebylo to ale tak rozšířené a oblíbené. Pak přišel boom raw stravy. Zní to líp než vitarián a rozhodně se to lépe prodává.

Ale z pohledu TCM jsme zase u toho: abychom jakékoliv jídlo strávili, aby ho náš metabolismus přeměnil na něco, co můžeme opravdu využít, tak ho musíme rozložit a poskládat na něco jiného. Ale nejdřív to musíme uvařit v žaludku (resp. ohřát na těch 37 stupňů).

V praxi to znamená, že když je té syrové (studené, tedy jinové) stravy hodně, tak organismus přechází do jinové polarity. Je to tedy ochlazující. Ochlazuje nám to trávicí systém a my pak musíme vydat víc energie na to, abychom to strávili. Abychom to mohli rozebrat a poskládat z toho něco jiného.

Z krátkodobého hlediska to mnohým lidem může vyhovovat, můžou na takové stravě i prospívat. Ale mám osobní zkušenost s několika lidmi, kteří se po dlouhodobém raw stravování museli uzdravit jiným typem stravy.

Abych to vysvětlil lépe. Třeba v případě zmiňované raw stravy jde o něco, co mi dělá dobře teď. To však neznamená, že to platí i dlouhodobě. Dalo by se to přirovnat k pití kávy. Je to skvělé, dodá vám to energii a udělá vám to dobře. Ale dlouhodobě bohužel ne.

Tím nechci říct, že káva je špatná a neměli bychom ji pít. Ale neměli bychom ji pít jako životabudič.

Když se na chvilku uměle nabudíte, máte pocit, že máte dost energie, není to ale vaše energie. Je to ta káva. Takže si vlastně vytahujete energii ze svých zásob. Číňané tomu říkají spalování zítřejšího dříví.

A podobné je to i se syrovou stravou – chvilku to vypadá velmi dobře, protože v rámci syrové stravy zpravidla vynecháte všechny, nebo téměř všechny, průmyslově vyrobené potraviny. A to je hodně. Organismus se tak vyčistí, protože mu dáte opravdovou stravu jako ovoce, zeleninu nebo ořechy. Ale dlouhodobě jde o to, že v takové stravě chybí to vaření. Organismus tedy musí vydat vlastní energii na ohřátí jídla, a může tak spalovat energii např. z ledvin, která by ale správně měla být energetickou zásobou na další roky. Takhle ji ale použije na něco jiného. Vím, že se to spoustě lidí asi nebude líbit, ale tak to bohužel je.

A druhá věc:

Všichni, kteří dodržují raw stravu, tak mají výkonné mixéry, které ty potraviny musí rozbít skoro až na molekuly, aby se to líp strávilo a vyživili jsme tak náš organismus.

Jen kousáním bychom to nestrávili – nejsme schopní některé potraviny až takto rozkousat. ). A to už je zase daleko od přírody, vůbec to není přirozené. Nikdo v přírodě nepotřebuje výkonný mixér na to, aby něco strávil.

Eriku, kdybys měl poradit jen jednu věc, něco, co může pomoct změnit jídelníček. Třeba mamince, která má dvě děti a nemá času nazbyt, ale ví, že strava je opravdu důležitá a chce vařit zdravě.

Erik: Tam je to trošku problém, protože vařit – to chce čas. Nepřipraví se to samo a nějaký čas tomu věnovat musíte. Já doporučuji dělat hodně polévky a vývary. Například v pomalém hrnci (crock pot) to je skvělé, protože večer to tam naskládáte a ráno máte hotové jídlo.

Doporučuji koupit kvalitní kosti s minimem masa (nebo klidně i bez masa) a připravovat pravidelně vývary. Zrovna ty kosti, i když kvalitnější, jsou levnou záležitostí.

A také se vrátit k přirozeným potravinám a vyhnout se polotovarům. Vařit ze základních surovin. Ale jsme zase u toho, že poctivé jídlo prostě vyžaduje nějaký čas, který do toho buď investovat chcete, nebo ne. V každém případě bychom si měli uvědomit, že přes polotovary člověk dlouhodobě zdravý nebude.

A ještě jedna otázka: Já vařím přirozeně bez lepku i mléka (a také bez cukru). Na téma mléko a lepek se dost názorů rozchází. Spousta lidí má s těmito potravinami problémy, které se po jejich vysazení zlepšily. Jiní si myslí, že pokud není potvrzená alergie, tak je to v pořádku a není co řešit. Co si o tom myslíš?

Erik: Na téma mléko a lepek existuje poměrně dost výzkumů. Objevila se totiž hysterie kolem lepku. A také kolem mléka a toho, že zahleňuje. A pak vznikly výzkumy, které toto vyvracejí. Ono je někdy potřeba zjistit, kdo ty výzkumy sponzoruje.

Ale k otázce: Třeba laktózová intolerance (která je prokazatelná). Moje zkušenost je taková, že když lidé vynechají nebo omezí lepek a mléko, tak se některé zdravotní problémy upraví.

Velká část mých pacientu mi tvrdila, že oni s lepkem a mlékem žádný problém nemají, protože neměli žádnou potvrzenou alergii. Ale potom, když obojí třeba na měsíc nebo i méně úplně vynechali, tak jim najednou bylo lépe. Vůbec nemusí jít vysloveně o celiakii nebo potvrzenou alergii. Do velké míry stačí to omezit, jídelníček se tak hodně odlehčí a organismu to pomůže. Ale rozhodně to tak není ve všech případech – často je potřeba to opravdu vynechat, aby se člověk uzdravil.

Nedávno jsem v jedné knížce četl krásné přirovnání: Když máte alergii na kočky a doma máte devět koček, tak tím, že jich osm dáte pryč, toho moc nevyřešíte. Řekl bych, že je to přesné.

Tyto tři potraviny, které ty vynecháváš, tedy lepek, mléko a cukr, mají z pohledu TCM jednu důležitou společnou věc. Tvoří vlhkost, nějakým způsobem jsou lepkavé, a tím zahleňují. Cukr je lepkavý, karamel je ve své podstatě lepidlo. A hleny také lepí. Lepek (gluten), tam je jasné už podle jména, že jde o lepidlo. Když pečete koláč bez lepku, těsto se chová úplně jinak, prostě nelepí.

Lepek, mléko a cukr – to všechno tedy lepí a problém je, že většina z nás jsme hodně, opravdu hodně zalepení zevnitř. A náš trávicí systém má potom problém to vlhké vyčistit, protože vlhkost je sama o sobě lepkavá.

Když máme vlhké ruce, jsou lepkavé, když máme vlhké tričko, tak se na nás lepí. A takhle je to i v organismu – díky přílišné vlhkosti ze zahlenění se organismu velmi těžko oddělují dobré věci od špatných, a tím pak v těle zůstává i to špatné, které by jinak mělo být oddělené a vyloučené.

Proto když tohle vynecháme, nebo aspoň hodně omezíme, tak tím trávicímu systému ulevíme a pomůžeme mu k tomu, aby mohl všechno strávit, vytáhnout to dobré, oddělit to od špatného a vyloučit ven.

Co si myslíš, že je takovým největším fenoménem dnešní doby? Takovým asi nejhorším zvykem ve výživě?

Erik: Podle mě rozhodně odtržení od přírody. Vím, že se trochu opakuji, ale je to opravdu důležité. Měli bychom jíst přírodně a měli bychom se také chovat víc přírodně. Jasně, samozřejmě vím, že to vždy úplně nejde, ale prostě nemůžeme hýřit stejnou aktivitou v zimě jako v létě.

V létě nás nabíjí sluníčko (jang z hlediska TCM), v zimě je to naopak, spíš máme tendenci se někam stáhnout. Měli bychom se vrátit k přirozenému. Podívat se, co bychom během zimy jedli, kdybychom neměli nějaké prapodivné skleníky, kde můžeme v jakési minerální vatě vypěstovat v podstatě cokoliv.

Nemá smysl se cpát něčím, co vypadá jako rajče, ale nevoní to a ani to nechutná jako rajče. Dřív se rajčata na zimu zpracovávala do protlaků nebo se sušila. To je na zimu lepši varianta než čerstvá (a bůhvíodkud).

No a co se týče cukru, tak toho máme strašně moc. Opravdu neskutečně. Spousta lidí si ani neuvědomuje, kde všude se cukr nachází. Koupíte si slaninu a ona je standardně doslazovaná glukózovým sirupem. Takže jsme zase u toho: Když vynecháte ty průmyslově zpracované výrobky, tak spotřebujete hned o pár kostek cukru denně méně.

Další věc je hodně propagované pití různých ovocných a zeleninových šťáv. To je také daleko od přírody.

Když sním jablko nebo dvě, tak mám dost. Tři jablka člověk normálně nesní, ale klidně si z nich připraví sklenici „zdravého“ džusu.

To je hned několik kostek cukru (resp. fruktózy). Už tam ale není žádná vláknina, která by nás měla zasytit a vyčistit. Takže já opět doporučuji – vraťte se k tomu přirozenému a dejte si raději jablko.

To je pro dnešek všechno, doufám, že se vám rozhovor líbil a přinesl vám inspiraci. Víc o Erikovi, jeho články a udržení zdraví pomocí tradiční čínské medicíny najdete na www.erik-palko.cz.

A pokud vás zajímá několik dalších tipů k zimě, které jsme tady nezmínili, tak si od Erika stáhněte zdarma 10 tipů, jak přežít zimu ve zdraví. Určitě se Vám budou hodit.

A my se budeme těšit někdy příště. 🙂

Chcete inspiraci a spoustu receptů, jak vařit přirozeně bez lepku, mléka a cukru pro celou rodinu?

Nedávno jsem vydala tištěnou kuchařku, kde jich najdete hned 60. Víc o kuchařce >>>