Banán nebo 2 lžičky cukru?

Popravdě, tohle je otázka, kterou řeším poměrně často. Hlavně na sociálních sítích. 🙂

Ráda vařím, a hlavně peču různé sladkosti, ale přitom se vyhýbám cukru (i třtinovému) a také agávovému sirupu.

Ale banány, rýžový sirup, nebo datle používám bez výčitek. Někdy i kokosový nebo březový cukr. (Samozřejmě všeho s mírou – neznamená to, že když osladím koláč něčím zdravějším, než je klasický cukr, tak tam toho dám tak moc, že ve výsledku to bude stejně sladké jako komerční sladkosti i když bez klasického cukru. To by asi moc velký smysl nemělo. 🙂

Na druhou stranu se naštěstí do všeobecného omezovaní sladké chuti moc nutit nemusím. Protože když se vám podaří omezit cukr (jakýkoliv, i jeho zdravější varianty), odvyknete si od něj, tak vám najednou většina sladkostí přijde zbytečně přeslazené.

Ale o výhodách dlouhodobého méně sladkého stravování z mého pohledu už jsem napsala jiný článek.

Nejsem žádný výživový poradce nebo analytik, mojí prací není skládání jídelníčků na míru a ani vám nedokážu zaručit, že pokud se budete stravovat tak jako my, tak bude mít stejné výsledky.

Každý člověk je originál a každému vyhovuje něco jiného. Na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že zrovna pšenice a cukru má většina lidí ve stravě zbytečně moc, takže jeho nahrazení přirozeně bezlepkovými potravinami (i když třeba jen občasné) nemůže vůbec nikomu uškodit.

Sama vařím přirozeně bez lepku, mléka a cukru několik let a vím že naučit se vařit bez nich není vůbec není nic jednoduchého, hlavně pokud potřebujete vařit pro celou rodinu. Proto sdílím svoje zkušenosti, a inspiruji ostatní, co třeba uvařit, aby mohla jíst celá rodina společně.

Při výběru surovin k přípravě jídel požívám zdravý selský rozum a klidně dětem ranní kaši trochou datlového sirupu nebo kvalitním medem přisladím.

Nejde mi o to, abychom úplně vynechávali sladkou chuť (a děti se pak na každé oslavě vrhali vrhaly na sladkosti, protože to doma nemají). Ale chci sladit co nejméně… a co nejzdravěji.

Ale protože je skvělé o tom, čím sladíme vědět víc, připravila jsem pro vás rozhovor s Viktorií Tománkovou, analytickou chemičkou a autorkou projektu „Pidižrouti“.  Tento projekt se zabývá kvalitou potravin pro děti a také tím, co a jak se děje v těle (nejen dětí) v závislosti na tom, co jíme.

Cílem projektu „http://pidizrouti.cz/“ je poukázat na nekvalitní potraviny, které jsou určeny právě dětem a také vysvětlit rodičům co takové potraviny mohou v dětském těle způsobit. Nejde však zdaleka jen o cukr v potravinách, ale také o mnoho jiných škodlivých látek, které nacházíme v produktech určených již těm nejmenším dětem.

Velmi zajímavý je například e-book na téma „Palmový olej v umělém kojeneckém mléce“, ve kterém autorka rozebírá problematiku kvality umělé kojenecké výživy.

Ale vraťme se k tématu „CUKR“ a slazení: Pokud máte raději video, tak jsme pro vás rozhovor natočily, jinak hned pod videem pokračuje podrobnější článek:

1. Viktorie, často se setkávám s názorem, že sice není cukr jako cukr, ale nakonec se všechny cukry v těle chovají stejně (nebo minimálně hodně podobně). Jak to tedy vlastně je?

Problematika cukrů je složitější a abychom ji pochopili, musíme si uvědomit o čem se vlastně bavíme. Lidské tělo je složitý organismus a my jsme si zvykli řešit věci „odděleně“, ale tak to v těle nefunguje.

To, jak fungují, jak se metabolizují a co způsobují cukry v těle ovlivňují i další věci, než jen samotné cukry (tedy sacharidy). V neposlední řadě záleží také na tom, v jakém stavu je náš organismus.

Je to jako byste místo cukru mluvili o skleněné kuličce (cukr), kterou hodíte do trubky (střeva, zažívací systém) a ona vždy stejně rychle spadne dolů a způsobí vždy stejnou neplechu.

Tak to ale není. Je jasné, že záleží na podmínkách. Snažím se to vysvětlit obrazně. Kulička bude padat jinak, když ji něčím obalíme, když trubka bude vystlaná tou správou výstelkou atd  – míra škod, které napáchá tedy velmi záleží na mnoha okolnostech, nejen na té kuličce samotné.

Tím chci říct, že velmi záleží na podmínkách, které zrovna v těle panují a také v jaké formě cukry do těla posíláme. A to je věc, kterou můžeme ovlivnit.

Takže abych to shrnula:

Ne, všechny cukry se v těle nechovají úplně stejně, i když jejich přebytek vede v podstatě ke stejnému výsledku, a to zdravotním problémům.

Velmi ale záleží také na tom, v jaké formě cukr do těla posíláme, jestli ve formě izolované, tedy čistý cukr, nebo ve formě ovoce – tedy s vlákninou, která proces vstřebávání cukru do krve zpomaluje.

Za největší problém dnešní doby ale považuji to, že přidané cukry jsou všudypřítomné. Jsou téměř ve všech potravinách, které v supermarketu koupíte, a hlavně jsou tam v izolované formě, často ve formě glukózového či glukózo-fruktózového sirupu – tedy ve formě se kterou matka příroda nepočítala.

2. Jak přesně se chová cukr (sacharóza) a fruktóza v (dětském) těle? V čem je největší rozdíl?

Pro začátek jen řeknu, že rozlišujeme cukry jednoduché a složené.  My se budeme bavit hlavně o těch jednoduchých cukrech, kterým se někdy říká i „rychlé“, protože po jeji požití rychle vzrůstá hladina krevního cukru.

Cukr – ten bílý cukr v cukřence – to je sacharóza. Sacharóza se skládá ze 2 částí – z glukózy a fruktózy.

Glukóza i fruktóza – to jsou právě ty „jednoduché“ cukry.

Když tedy sníme sacharózu (ona se nám v těle rychle rozloží na glukózu a fruktózu), vzroste nám v těle hladina cukru v krvi a tělo vyšle signál, že je potřeba s tím něco udělat. Slinivka břišní začne uvolňovat inzulin, který, zjednodušeně řečeno „otevírá“ buňky, aby do nich mohla glukóza vstoupit a mohla být dále v buňkách přeměněna na energii.

Přebytečné zásoby glukózy se ukládají v játrech a svalech ve formě glykogenu (škrob). Zvýšená hladina inzulinu však také podporuje tvorbu a ukládání tuků v organismu (včetně přeměny nadbytečných cukrů na tuky).

Problémem je, že když jíme cukru příliš mnoho, slinivka dostává příliš často informace, že musí produkovat víc a víc inzulinu – až může „otupět“ a tak může dojít k inzulínové rezistenci.

To je stav, kdy tělo již neprodukuje inzulin (nebo ho produkuje málo). A inzulin je potřeba k regulaci glukózy v krvi. Pokud tento mechanismus přestane fungovat mluvíme o diabetu druhého typu. A to může nastat, pokud tělo opakovaně zatěžujeme velkým množstvím sacharidů.

Na rozdíl od glukózy fruktóza nedokáže poslat signál slinivce, aby se vyplavila inzulin a metabolizuje se v játrech.

Pokud ji konzumujeme v malém množství, ve formě ovoce, které navíc obsahuje vlákninu (tak jak to původně příroda vymyslela), játra to dělají velmi efektivně a přemění fruktózu na energii. Ale pokud posíláme do jater nepřirozeně velké množství fruktózy (například ve formě všudypřítomného fruktózového sirupu), změní se v játrech na tuk.

Zvýšený příjem fruktózy pak zvyšuje riziko tzv. nealkoholické steatózy jater (čili ztukovatění jater).  Samozřejmě to se týká opravdu velkého příjmu fruktózy – jenomže – dnes tímto problémeme trpí již i malé děti například v USA, kde jsou hodně v oblibě hromady slazených nápojů, sušenek atd (vše s obsahem fruktózového sirupu) již od útlého věku dětí.

To se nejdříve projeví třeba bolestí, únavou, ovšem později může dojít k velmi vážným zdravotním problémům, poškození různých orgánů. A to právě proto, že takto poškozená játra samozřejmě již neplní dobře svoji funkci a tou je detoxikace organismu.

Fruktóza navíc  zvyšuje hladinu hormonu, který podporuje chuť k jídlu, takže se cítíme stále hladoví a chceme jíst víc a víc.

3. Často slyším, že banán je kalorické ovoce plné cukru a když tedy dětem nabídnu banán ke svačině, tak je to jako kdybych jim přinesla 2 pytlíčky cukru (takové ty malé, jak mají v kavárnách). Co si o tom myslíš? (moje děti by asi byly hodně překvapené, kdybych jim to přinesla ke svačině).

Ne, to určitě není stejné. Bohužel je to trend dnešní doby, odstraňovat ze stravy dětí vše, co má sladkou chuť – i přirozené potraviny. Podle mě je ale strach z cukru někdy až kontraproduktivní. 

Když bys dítěti dala pytlíček cukru, dáš mu jen glukózu a fruktózu (tedy sacharózu), nic víc, žádné živiny – dětem vyletí krevní cukr, tělo se nabudí a za chvíli, až hladina cukru v krvi zase klesne, budou děti zas unavené a budou zase chtít cukr… a budou mít hlad, protože cukr jako takový je nezasytí. Takže budou loudit další a další sladkosti…a tak dále stále dokola…

Kdežto banán, ač je sladký, obsahuje také hodně vlákniny pektinu, který může regulovat hladinu cukru v krvi a po jídle snižuje již chuť k jídlu. Vědci dokonce tvrdí, že u zdravých lidí by banány neměly způsobovat prudké kolísání hladiny cukru v krvi.

Banán dále obsahuje mnoho mikroživin, které jsou tělu prospěšné. Například hořčík, draslík, vitamin C, vitamin B6 či aminokyselinu tryptofan, ze které si tělo dokáže vyrobit známý „hormon štěstí“ serotonin či antioxidanty, které snižují riziko některých onemocnění. Draslík a hořčík jsou zase prvky důležité pro zdravé srdce, draslík je také důležitý pro správnou funkci ledvin.

Banán je pro dítě dobrá svačina plná živin, které dětské tělo potřebuje a pokud dítě netrpí inzulinovou rezistencí, banán není vůbec žádný problém, naopak. Díky obsahu pektinu se sacharidy obsažené v banánu budou do krve dostávat pomaleji a tělo je stihne zpracovávat lépe než v případě izolovaných cukrů.

4. Ve světe zdravých potravin je již celkem známo, že agávový sirup je omylem zdravé výživy. Uvádí se, že právě kvůli obsahu fruktózy. Jaký je tedy rozdíl třeba mezi tím agávovým sirupem a kvalitním medem nebo datlovým sirupem? Jak se díváš na datlový sirup?

Datlový sirup obsahuje jen sušené datle a vodu. Obsahuje asi 15 až 30 % fruktózy, 17-40 % glukózy a 3-34 % sacharózy. Datle jsou navíc zdrojem mnoha prospěšných látek, minerálů. Samozřejmě ano, je to zdroj sacharidů, ale pokud ho na posezení nevypijeme sklenici, nevidím v tom problém. 

Na rozdíl toho, sirup z agáve se vyrábí extrakcí šťávy z agáve, která se dále tepelně a enzymaticky upravuje. Tím se zničí většina prospěšných látek a přemění se na fruktózu. Ve výsledku agávový sirup obsahuje až 75 % fruktózy a ač má nižší glykemický index, je pro zdraví člověka škodlivější, díky tomu, že fruktóza se metabolizuje výhradně v játrech.

Je to ale opět hlavně o tom, jaké množství a jak často to jíme. Pokud nejíme různé sušenky ze supermarketů, nekvalitní sladkosti obsahující glukózový, fruktózový či glukózo-fruktózový sirup, navíc v kombinaci s jinými nezdravými složkami – nevidím v použití datlového sirupu jednou za čas vůbec žádný problém.

Podobně je to s medem. Asi 95 % látek v medu tvoří cukry (nejvíce je zastoupena fruktóza), dále med obsahuje vodu, ale také různé organické kyseliny, které jsou považovány za přirozené antioxidanty. Med také obsahuje různé enzymy, vitamíny, antioxidanty, minerální i aromatické látky, a dokonce i malé množství tuku.

 Jak se píše v jedné chytré knize: „Med má ve výživě mnohem větší význam jako zdroj širokého spektra biologicky aktivních látek, který mnohonásobně převyšuje jeho klasicky chápaný nutriční význam“.

Asi každý ví o léčivých schopnostech včelích produktů, ať už jde o med, mateří kašičku, propolis nebo i včelí jed. Bylo by škoda se těchto produktů vzdát, protože „med je sladký“.

Stravujme se tak, že si budeme moci dovolit dát med. Tím samozřejmě neříkám, že bychom ho měli jíst denně a hodně. Tady ještě musím poukázat taky na kvalitu medu, která se dnes bohužel hodně šidí. Na to bychom si určitě měli dát pozor.

5. Co kokosový cukr?

Kokosový cukr se vyrábí z květů kokosové palmy a používá se jako alternativa klasického bílého cukru, protože má nižší glykemický index.

Na rozdíl od toho našeho známého bílého cukru, který je zbavený všech živin a je to čistě jen sacharóza, kokosový cukr obsahuje i nějaké další živiny jako například minerální látky a hlavně obsahuje také vlákninu inulin, který zpomaluje přechod cukru do krve.

Avšak pravdou je, že abychom měli nějaký větší prospěch z mikroživin, které v kokosovém cukru jsou, museli bychom ho sníst opravdu hodně a to by opět znamenalo i nadměrnou konzumaci sacharózy. Takže opět platí, že nic se nemá přehánět.

6. Často slyšíme, že v přírodních a zdravějších náhražkách cukru je velký podíl fruktózy. Na co si tedy dávat pozor?

Když se podíváš na složení téměř všech sladkostí, které můžeš koupit v obchodě, budou ve složení mít glukózo-fruktózový sirup či fruktózový sirup. Výrobci sirupů za zdravou náhražku klidně označí i fruktózový sirup.

Tyto sirupy najdeme v džusech i různých jiných nápojích, sušenkách, nanucích, ochucených jogurtech atd. A to je ten problém – nadměrná konzumace čisté fruktózy – tedy něco, s čím příroda nepočítala.

Takže problém není fruktóza jako taková, problémem není banán ani jiné ovoce – problémem jsou průmyslově upravené sladkosti a obecně potraviny plné frukózy o které ani netušíme, že je jíme.

Takže abych odpověděla na tvou otázku, pozor bychom si měli dávat na to, co dětem kupujeme – a v ideálním případě nekupovat dětem žádné sladkosti, slazená pitíčka a potraviny obsahující glukózový, glukozo-fruktózový, fruktózový či tzv. „invertní“ sirup.

Prostě číst složení potravin, pokud už podobné potraviny kupujete. Ale dát dítěti banán, na tom nevidím vůbec nic špatného.

7. Já sice cukr nepoužívám, ale spousta lidí ano (hlavně třtinový, který je podstatně dražší a snad i zdravější.) Jak je to chemicky?

Třtinový cukr může být stejně jako řepný – rafinovaný (tedy čištěný, zbavený melasy a tím i většiny mikroživin, které jinak obsahuje). Nebo může být nerafinovaný. I u nás se dá koupit takzvaná panela, což je vlastně ztuhlá a rozemletá nerafinovaná šťáva z cukrové třtiny. Ta, na rozdíl od našeho známého bílého rafinovaného cukru obsahuje i melasu a hromadu tělu prospěšných látek.  Otázka opět ale je, kolik bychom ji museli sníst, abychom z toho měli nějaký užitek.

Přiznám se, že já používám panelu, když například peču dort pro manžela a podobně. Ač vím, že ten přínos mikoživin v tom malém množství je zanedbatelný, je to pro mě stále přijatelnější řešení, než používat klasický bílý cukr, který žádné mikroživiny neobsahuje, navíc však může obsahovat i malé množství látek (z procesu čištění a bělení), které naopak tělu neprospívají.

Prostě nejlepším řešení je omezit spotřebu cukru. Když se cukrem nebudeme „přecpávat“ můžeme si jednou za čas bez výčitek užít buchty od babičky nebo narozeninový dort. (Samozřejmě nemluvím teď o těch nejmenších dětech do 1 roku).

8. Co si myslíš o březovém cukru (xylitolu)? Vím, že to není nejlepší varianta ale v některých receptech ho v malém množství používám. (většinou z toho důvodu, že např. cheescake z kokosového mléka zůstane bílý a vypadá tak lépe)

Xylitol je tzv. alkoholický cukr. Získává se například z březové šťávy nebo z kukuřice poměrně složitým způsobem a výsledný produkt se musí složitě čistit. Je to sacharid, který je pro člověka málo stravitelný. To znamená, že není úplně absorbován ve střevě, jednoduše řečeno, prochází tělem jako “cizí” látka, se kterou tělo moc neví co si počít.

Já osobně nejsem příznivcem užívání xylitolu ani dalších alkoholových sacharidů u dětí a to z důvodu, že stále neznáme všechny důsledky jeho působení na lidský organismus. U dospělých lidí jde zase o množství – xylitol není cukr, který bych doporučovala používat denně ale s příležitostním použití v malém množství nemám problém

Výhodou xylitolu však je schopnost snižovat riziko zubního kazu a tak se někdy používá například v zubních pastách pro děti, což mi přijde fajn. Když pak dítě náhodou trochu zubní pasty spolkne, v tak malém množství to ničemu nevadí a navíc chrání dětské zoubky před kazem.

9. Existují nějaké chemické látky, na které si dávat u slazení pozor?

Ten, kdo používá jako sladidlo například sušené ovoce by si měl dát pozor na oxid siřičitý. Ten se často přidává do sušeného ovoce jako konzervant (najdete ho pod označením E220).

Oxid siřičitý zabraňuje oxidaci a zabraňuje tak hnědnutí sušeného ovoce – meruňky či rozinky tak místo přirozeného zhnědnutí zůstanou hezky oranžové.

Najdeme ho však třeba i v některých výrobcích sterilovaného zelí a v mnoha jiných výrobcích, směsích sušeného ovoce s oříšky, marmeládách, používá se i při zpracování řepného cukru, který tak může obsahovat jeho zbytková množství.

Na portálu Fér potravina je zařazen do kategiorie škodlivosti č. 5, alergen, je nevhodný pro děti.

Děti ale i dospělí lidé mohou být na siřičitany citliví (reakce se projevuje nejčastěji u astmatiků) a může tak u nich dojít k bolestem hlavy i žaludku, křečím, také kožním vyrážkám a dokonce k astmatickým záchvatům.

Pokud tedy maminky dopřávají svým dětem sušené ovoce, měly by dbát na to, aby neobsahovalo oxid siřičitý. U meruněk či rozinek to poznáte tak, že sířené meruňky i rozinky jsou oranžové, kdežto ty nesířené jsou tmavě hnědé.

Dále mě napadá, že do dětského jídelníčku (a vlastně i jídelníčku nás dospělých) by neměly patřit umělá sladidla jako je sacharin, cyklamát, aspartam nebo sukralóza.

10. Také často slyším, že nejzdravější je sladit sušeným ovocem, třeba rozinkami. Ale to také přirozeně obsahuje fruktózu, jak to tedy funguje? Co je nejzdravější sladidlo?

Ano to je pravda, ale jak jsem již o tom mluvili, rozinky v takové formě, jak je vytvořila příroda mají vysoký obsah vlákniny, která vstřebávání cukru zpomaluje a umožňuje tak tělu zpracovat rozinky včetně sacharidů „správným“ způsobem. Rozinky obsahují také draslík, fosfor, železo či vitamíny skupiny B a další tělu prospěšné látky.

Vzhledem k tomu, že ale stále jde o zdroj sacharidů, i fruktózy, tak samozřejmě také není dobré to s konzumací sušeného ovoce přehánět, asi by nebylo v pořádku celý den nejíst nic jiného než rozinky. To ale neznamená, že si nemůžeme dát rozinky do koláče. Já například přidávám rozinky i k dušenému zelí :). Je to výborné.

Úžasnou potravinou, co se týče slazení jsou datle (myslím teď celé datle nakrájené na kousky či datlová pasta). Datle obsahují hodně vlákniny (rozpustné i nerozpustné) a oba tyto druhy vlákniny příznivě ovlivňují naše trávení a střeva.

Bylo zjištěno, že datle díky vysokému obsahu vlákniny vlastně nezvyšují hladinu krevního cukru. Navíc jsou datle jedním z nejbohatších zdrojů antioxidantů. Datle navíc obsahují vitamíny  skupiny B, minerály (draslík, hořčík,  železo, fosfor a vápník) také stopové prvky jako například měď, mangan a zinek.

Izraelský vědec, biochemik pan profesor Michael Aviram prokázal, že datle nejen, že nezvyšují hladinu krevního cukru, ale mohou hrát významnou roli v boji proti srdečním onemocněním, ateroskleróze. Prokázal, že antioxidanty v datlích mohou snižovat oxidační stres v těle a snížit tak riziko srdečního infarktu.

11. Já jsem začala zdravě vařit hlavně kvůli dětem. Co je podle tebe nejhorší chemický koktejl v kombinaci se slazením pro dětský organismus ve vývinu?

Tak jednak malinké děti přidané cukry nepotřebují vůbec. Bohatě jim stačí ovoce a sacharidy, které získávají z jiných potravin. Největším problémem, podle mě je dnes marketing firem prodávajících výrobky pro děti…

Maminky již malinkým dětem kupují Lipánky, dětské piškoty, Brumíky – to vše jsou zdroje cukru – a mnohdy je to dost velká nálož cukru, akorát si to maminky vůbec neuvědomují.

Například takový Lipánek DUO obsahuje až 18 g cukru, menší balení podobných výrobků obsahují okolo 14 g cukru.

No a úplně nejhorší koktejl jsou pak různé sladkosti, kdy se k náloži sacharidů ve formě glukózového  či glukózo-fruktózového sirupu přidají nekvalitní (mnohdy i ztužené nebo částečně ztužené tuky), které jsou zdrojem zdraví škodlivých transmastných kyselin a dalších zdraví škodlivých látek, například azobarviva atd.

Krásný příklad jsou nanuky. Když se podíváme na složení některých nanuků, které se prodávají v supermarketu, uvidíme, že ty ovocné většinou obsahují výše uvedené sirupy a smetanové nanuky jsou plné rostlinných olejů, které byste jinak dětem asi nedali.

Pokud chcete vyzkoušet domácí zdravé zmrzky, přirozeně bez lepku, k jejichž přípravě nebudete ani potřebovat zmrzlinovač, tak mrkněte na tento odkaz. Všechny jsou bez lepku, mléka a zdravě oslazené:-)

12. Co si myslíš o čekankovém sirupu?

Čekankový sirup se vyrábí z kořene čekanky a má vysoký obsah vlákniny. Pokud ale vím, obsahuje i další látky včetně karamelu a umělého sladidla sukralózy (ale v opravdu minimálním množství).

Myslím, že se dá sehnat i čekankový sirup bez sukralozy, ale sama jej vůbec nepoužívám, takže v tomto moc neporadím. Pro mě je to jedna z alternativ, k jejíž používání já osobně nevidím důvod.

13. Co si myslíš o slazení rýžovým sladem a sirupem?

Rýžový sirup je dobrou alternativou. Vůbec neobsahuje fruktózu, je složený z maltózy, glukózy a polysacharidů (tedy složených cukrů), což znamená, že se energie po požití rýžového sirupu uvolňuje pomaleji, než je tomu u obyčejného cukru.

Najdeme v něm i malé množství vitamínů skupiny B či malé množství draslíku atd – ale opět, v množství, které konzujume není obsah těchto látek nijak významný.

V případě rýžového sladu je obsah vitamínů skupiny B již vyšší, významný je také obsah draslíku, vápníku či hořčíku a to díky tomu, že slad se vyrábí z celých zrn s využitím enzymů, které se přirozeně v klíčících zrnech nalézají, kdežto sirup se vyrábí hydrolýzou čistého škrobu.

Slad obsahuje také sacharidy s delšími řetězci, maltózu, glukózu a v malém množství také fruktózu. Díky obsahu složených sacharidů je tedy slad zdrojem energie, která se uvolňuje postupně a ne tak rychle, jako je to v případě tvz. „rychlých“ cukrů.

Při výrobě rýžového sladu se ale většinou využívá také enzymů ze sladového ječmene, proto většinou není rýžový slad zcela bezlepkový. Pokud se tedy vyhýbáte lepku, ověřte si složení rýžového sladu a ujistitě se, že neobsahuje část naklíčeného ječmene.

Ještě bych ráda zmínila jednu věc a to je opět kvalita sirupu či sladu. Rýže, ze které se slad nebo sirup vyrábí, může být poměrně silným zdrojem arzenu (což se při vaření rýže dá správným postupem dobře omezit), takže z tohoto důvodu doporučuji kupovat tyto produkty v BIO kvalitě.

13. Co si myslíš o javorovém sirupu?

Javorový sirup považuji také za skvělou alternativu slazení místo bílého cukru. Už kdysi dávno Indiáni nařezávali kůru cukrového javoru, aby získali javorovou šťávu, kterou pak využívali hlavně pro léčebné účinky. Dnes se šťáva z javorů zahušťuje pomalým vařením a výsledkem je koncentrát bohatý na draslík, vápník, mangan, zinek, obsahuje také mnoho antioxidantů a vitamínů.

Hlavní složkou javorového sirupu je voda a sacharóza, v malém množství je pak zastoupena i fruktóza a samotná glukóza, takže zase platí, že všeho s mírou. Nicméně javorový sirup považuji jako skvělý „doplněk“ k lívancům či různým dezertům, které sami o sobě nemusí být sladké a dosladí je až sirup, který má až cca 2x větší sladivost, než bílý cukr ale nižší glykemický index.

14. Kdybys měla vytvořit žebříček náhražek cukru – od nejlepší po tu nejhorší (řekněme nejnebezpečnější pro dětský organismus), jak by takový žebříček vypadal?

1. Slazení ovocem: Za nejlepší variantu slazení já osobně považuji slazení ovocem, ať již sušeným nebo čerstvým. Takové slazení přináší tělu benefity ve formě různých tělu prospěšných látek a vlákniny, která má příznivý vliv na peristaltiku a zároveň reguluje rychlost vstřebávání sacharidů.
2. Med či občasné použití javorového sirupu
3. Rýžový sirup a slad
4. Kokosový cukr
5. Panela
6. Xilitol (Březový cukru) a jiné alkoholové cukry – sorbitol, mannitol, isomalt, maltitol, laktitol a erythritol
7. Agávový sirup
8. Glukózo-fruktózový nebo fruktózový sirup
9. Umělá sladidla (bohužel je najdeme i v některých nápojích určených dětem).

14. Čím sama nejraději sladíš a proč?

Máme na zahradě včely a stáčíme si vlastní med, takže u nás doma vede ovoce a med. Můj syn miluje datle, rozinky a sušené mango.

Když je nemocný, osladím mu čaj medem. Když peču sladím hlavně ovocem (datle, banán, rozinky) nebo medem, případně (spíš vyjímečně) panelou. vůbec nepoužívám bílý cukr ani xylitol či jiné alkoholové cukry. Nepoužívám ani agávový sirup. Také vůbec nekupujeme žádné sušenky, Brumíky a podobně.

Syn už je starší, tak tolik neřeším, že si občas dá buchtu, bábovku apod, kterou upeče babička, tedy s obyčejným cukrem, tomu se už u starších dětí dá vyhnout jen těžko. Ale v každém případě je dobré příjem cukru co nejvíce regulovat.

Velmi se ale snažím, aby syn nekonzumoval, nebo konzumoval co nejmenší množství potravin slazených glukózo-fruktózovým či fruktózovým sirupem, tedy průmyslově zpracované potraviny. Bohužel, když dítě nastoupí do školky nebo školy, je velmi těžké se tomu zcela vyhnout.

Synovi zásadně nedávám potraviny, které obsahují umělá sladidla (bohužel je najdeme i v některých nápojích určených dětem).

Nejlepší je omezit celkový příjem cukru, to je to hlavní.

Tak to je všechno, doufám, že je pro vás článek přehledný a srozumitelný a bude vás motivovat k celkovému omezení cukru. A nejen pro děti. 🙂

Mějte se prima a já se budu těšit zase příště,

Maria Jurková